Na Muně s Winogou

Druhá letošní návštěva Muny byla trošku netradiční, protože kromě mě a Drobka se poprvé přidal taky Winoga. Nechci mluvit za něj, ale řekl bych, že si naši šestatřicítku zamiloval podobně jako my. Odhrnuli jsme sníh, vyměnili staré zámky za odolnější typ, nařezali nějaké to dřevo na topení a pak ho ztopili a mezitím jsme pracovali na izolaci stěn ve velké klubovně, která bude posléze ukryta pod krásným smrkovým obkladem.

Přijeli jsme v sobotu dopoledne, přespali do neděle a po poledni jsme zamířili zpátky do Šumperka, kde nás čekala ještě jedna malá akce v podobě setkání s organizátory poslední CVVZky, tedy přáteli z šumperského T. O. Kamarádi. Že se zima ještě nevzdala, nám nad nádražím v Ostružné dokázal náhlý blizzard, který zablokoval dopravu na horské silnici na více než půl hodiny. Už aby bylo jaro!

Zima přišla letos až na konci zimy. V půli března zasypala Munu slušná vrstva sněhu. Winoga se svým vozem ovšem projel.

Počasí se postupně měnilo od naprosto zimního až po skoro jarní. Na zpáteční cestě nás ale nad Ostružnou zase zastihl blizzard.

Hlavním výsledkem naší práce byl polystyrenový obklad východní stěny velké klubovny. Zbytek času zabralo vyhrabávání dřeva zpod sněhu a jeho porcování, abychom vytopili aspoň tři obyvatelné místnosti.

Socha Jaroslava Foglara dostala od přírody krásnou novou bílou čepici. Už zase vypadá jako francouzský četník.